Duben 2010

Příchod...

25. dubna 2010 v 14:53 | Fantastyana |  Povídky
Moje další povídka, je již delší něž první a je o Tornovi, skvělém bojovníkovi a vůdci skupiny rebelů, přeji vám hodně zábavy při čtení
Příchod
Někdo o svůj život musí bojovat, někomu do klína spadne sám, ale Torn o něj musel dennodenně zápolit s osudem, který mu stavěl do cesty nesčetné překážky, které by již každého zdolaly, ne tak jeho, on byl nezdolný stejně jako nejvyšší hora tohoto světa Azereth, na kterou uprchl před Teqorem.
Teqor již deset let vládl nad světem krutou rukou. Jen malá hrstka lidí se mu dokázala postavit na odpor. Nazývala se prostě Bezejmenní. V čele stál právě Torn. Když ho však někdo zradil, dokázal jen tak tak uprchnout před královými vojáky. Byl zvyklý na tvrdé podmínky, takže vojákům dávalo zabrat ho sledovat. Měl už hodně za sebou, i když mu bylo teprve dvacet.
Tábořil na strmém srázu hory a dole viděl svítit světla vojáků.
Torn měl podezření, že je tam i sám král. Nebylo divu, jelikož mladík založil Bezejmenné, stál v jejich čele a uštědřil království několik hlubokých bolestivých ran.
Pro chlapce nebylo úniku, udělal tu chybu, že se nechal obklíčit na Azerethu. Věděl, že se z toho jen tak lehce nedostane. Bude si muset probít cestu, buď to Teqor nebo on. Postaví se mu čelem s mečem v ruce.
První sluneční paprsky zalily horu a Torn se rozhodl… teď nebo nikdy. Dole se již vojáci sešikovali. Mladík pomalu sestoupil dolů, čelit smrti. Ve tvářích se jim objevil úšklebek vítězství, konečně ho dostali. Pravděpodobně chtěli zaútočit, když se údolím rozlehl čistý hlas rohu. Mladík překvapeně vydechl. Na druhém konci údolí stál zástup elfů ve zlatozelených brněních. V čele jim stála krásná elfka ve stříbrné zbroji. V jedné ruce držela meč a druhou ruku s rohem odkládala od úst, pak melodickým hlas zavelela: "Do útoku!" a všichni lidští vojáci hleděli na mrštné pohyby elfů s hrůzou v očích. Do země se opět vrátili elfové, aby svrhli Teqora a nastolili opět mír…