1. kapitola Vlčího srdce

27. června 2010 v 17:18 | Fantastyana |  Vlčí srdce
Má nová knížka se jmenuje Vlčí srdce, uveřejním zde zatím kousek 1. kapitoly, podle toho, jak se vám bude líbit, se rozhodnu jsetli tu přidám pokračování. Ale nyní dost žvástů...

1
Úvod
Drobné, avšak neodbytné kapičky deště neochvějně bubnovaly do oken hostince, u jehož dveří právě zastavili dva neznámí cizinci. Rozhodně nevypadali jako zdejší vesničané, podle postavy jedna dívka a muž. Byli již promáčení, ale přesto se drželi hrdě a vznešeně. Hlavně dívka v jejích pohybech byla jakási přirozená elegance. Mladý muž zaklepal, ale neozvala se žádná odezva.
"Pustíte nás konečně dovnitř?!" snažil se překřičet vítr, který mu bral slova od úst.
Za pár vteřin se konečně těžké dveře otevřely se strašlivým skřípěním a za nimi se objevila obtloustlá hlava s pleší a malýma prasečíma očkama, která si ty dva zvědavě prohlížela. Chlapík nakonec neochotně otevřel, nicméně si ty dva neznámé pořád zvědavě prohlížel.
" Tak pojďte dál," vyzval je nevrle chlap a pustil je dovnitř. Cizinci vešli do zakouřeného zpola osvětleného výčepu. Na stěnách se hromadila snad staletá špína, takže nešla rozpoznat původní barva. Svíčky rozmístěné na dřevěných stolech jen chabě osvěcovaly celou místnost, to jim však zcela vyhovovalo, i tak si vybrali vzdálený stůl v nejtmavším koutu místnosti. Teprve až si sedli, si shodili z hlavy promočené kapuce.
"Půjdu pro něco k pití," oznámil dívce její společník a odešel k pultu. Ona zatím jen tak ledabyle přejela pohledem lokál, když tu její pohled sklouznul na jednoho muže, který ji na první pohled zaujal. Seděl u stolu docela sám a na sobě měl černou košili s několika rozepnutými knoflíčky, takže vynikala vypracovaná hruď. U černých kožených kalhot byl připnutý skvostný meč, ale ten dívku nezajímal, učarovaly jí jeho oči v pohledném snědém obličeji orámovaném slámově zbarvenými dlouhými vlasy. Ty oči vypadaly, jakoby patřily nějakému vlkovi; žlutohnědé, hluboké a neskonale smutné, jakmile si dívka uvědomila, že se upírají na ni, kvapně uhnula pohledem
"Tady máš, Kajamo," položil před ní dřevěný pohár bílého vína mladý muž.
"Díky, Torne," pousmála se Kajama. Torn měl po pás dlouhé sněhobílé šaty svázané do ohonu a chápavé modré oči v ostře řezaném obličeji, které snad viděly člověku přímo do duše.
Minulé léto oslavil teprve své dvaadvacáté narozeniny.
"Je ti něco?" podíval se na ni tázavě.
"Ne,"odpověděla, ačkoliv to neznělo moc přesvědčivě.
"Jen si tu připadám uvězněná," zalhala a nepověděla pravý důvod jejího znepokojení, a to ty vlčí oči. Přejela prsty po poháru, třebaže se nenapila. Zkoušela nevnímat nepříjemný pohled těch vlčích očí.
"Jak vlastně máme poznat ty královy lidi, přidělené nám na ochranu?" řekla a stále upírala zrak na dno poháru.
"No, to kdybych věděl," pokrčil bezradně rameny. "Snad nás sami osloví."
Mezi tím se ještě víc rozpršelo a nejspíš se schylovalo k bouři. Vzduch v hospodě ještě více zhoustl a dusno, které zde panovalo, bylo velmi únavné smíšené s výkřiky opilců a prozpěvováním opilců. Kajama jim věnovala jen krátký povznesený pohled
"Nechtěla by si k nám slečna přisednout?" přiklopýtal k nim nějaký opilec obrovitý jako hora. "Určitě máš žízeň, zlato."
"Ne, to teda nemám," odsekla znechuceně dívka a tím věc považovala za uzavřenou, ne tak opilec.
"Hele, víš vůbec, kdo já jsem?" zablábolil jazykem ztěžklým alkoholem.
"NE, ani nás to nezajímá!" řekl výhružně Torn. To však chlapa rozlítilo natolik, že chytil Kajamu hrubě za rameno. Dívka ale seděla bez hnutí dál.
"Nedělej problémy Horsene!" okřikl hrubiána mladík s vlčíma očima. Horsen uposlechl a pustil Kajamu, nejspíše si všimnul jeho meče.
 


Komentáře

1 elda | E-mail | 28. června 2010 v 17:47 | Reagovat

je to úža!pokud bud e2.díl poški mi ho prosí mna email.díky!

2 Shiny =) | Web | 28. června 2010 v 20:15 | Reagovat

krásni dielik :) teším na pokračovanie :D a máš nádherný blog :) nechceš spriateliť?? :)

3 Christine.blog | Web | 1. července 2010 v 17:22 | Reagovat

Možná přeču - až bude čas, vypadá to fajn ;-)

4 Tereza | Web | 9. července 2010 v 18:52 | Reagovat

To je skvělý. A představ si, že čtu na blogu knížku a má tam taky obrázek od stejný malířky, jako máš ty. Je to taková romantická e-kniha pro dívky o Marině, která musela do vílího gymnázia a v něm potkala elementární bytosti: elfy, víly, mořské panny, nágy (napůl lidi, napůl hady), dryády, kentaury atd. Mezi nimi hledá matku a svou lásku. Netuší, že je vílí princeznou.
Čte se zdola na pokráčko od 1 až do 39. Druhý díl bude vznikat během léta, už jsou tam i dvě kapitoly ze sekundy.

5 Firay | Web | 14. července 2010 v 0:13 | Reagovat

páni, to je opravdu skvělé :)
Upozorňuji na větu který ve znění v jakém je nedává moc smysl: "Torn měl po pás dlouhé sněhobílé šaty svázané do ohonu " překlepy se však dějí i mě, takže je to v pořádku :) Já obvykle nemám chuť číst nějaké povídky na blozích, ale toto mně opravdu zaujalo, rozhodně bych si moc ráda přečetla další díly :)

6 znáš mě a zároveň neznáš. | 5. srpna 2010 v 15:38 | Reagovat

Hezké,na tvůj věk,ale tohle je jenom chybý začátek.Věrohodně se snažíš napodobit styl spisovatelů,které znáš a daří se ti to.Hádám-určitě jsi četla Eragona,že?Tomu se to podobá nápadně.A taky mi to trochu připomíná styl paní Stlarzové.
   Je to hezký příběh,ale špatně napsaný

7 znáš mě a zároveň neznáš. | 5. srpna 2010 v 15:39 | Reagovat

*Stolzarové

8 Fantastyana | 6. srpna 2010 v 11:52 | Reagovat

Nechápu, proč bych si na svůj blog neměla dát své povídky, když to taková kvanta lidí dělají a někdy mají mnohem větší slátaniny, než já. Chci ještě podotknout, že Stříbrné prameny a Stolzarovou neznám a Příchod se Záchraně Lilandgarie nepodobá, tam je úplně jiný příběh a zápletka. Také o sobě netvrdím, jaký mám strašně velký talent. Neříkám ani, že mi Vlčí srdce vydají, sama vím, že je to jenom chabý pokus o knihu, ale já to stejně nedělám, abych si nějak zvýšila své svědomí, nebo aby mě někdo chválil (přestože mě to potěší). Ještě je tu jeden nepatrný fakt, že mám pouze 12 let, avšak když tak strašně napodobuji spisovatele, jak se mohlo stát, že jsem vyhrála národní kolo  „Tvoříme vlastní vydavatelství“?!

9 znáš mě a zároveň neznáš. | 6. srpna 2010 v 16:06 | Reagovat

Ty jsi vyhrála tu soutěž,Proboha,kdo to pořádal?Předpokládám,že buďto nějakej tvůj tatíček a nebo někdo s pořádnou dyslexií xD

10 Simona | E-mail | Web | 6. srpna 2010 v 16:22 | Reagovat

No,posílala jsi mi to už na mail,já ti už jednou psala,že je to svělý,ale píšu to ještě jednou na tvůj blog (:

11 Bubo | 6. srpna 2010 v 18:36 | Reagovat

Znáš mě a zároveň neznáš - k tvému komentáři, je to mezinárodní soutěž a otec Fantastyany tam určitě nebyl. Jestli ti tak vadí její povídka, tak to nečti a běž si svou nenávist vylévat jinam. Nevím, kolik ti let, ale tak někomu srážet sebevědémí, je podle mě velice sprosté. Nevím, co všechno jsi už dokázala ty, určitě jsi velká spisovatelka se svým vlastním stylem. Urážet někoho, jen proto, že se mi to nelíbí, je dost ubohé. A hlavně se naučit psát spisovně. Jestli to nevíš, koncovky -ej spisovné nejsou.

12 Bubo | 6. srpna 2010 v 18:46 | Reagovat

Psala jsem to na holku, což je nesmysl, z příspěvku nemohu poznat, jestli znáš mě a závoveň neznáš nemůže být kluk. Takže správně je to:
... Nevím, co všechno jsi už dokázal/a ty, určitě jsi velký/velká spisovatel/ka... a oprava "nauč"

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama